Černorus je poseta zbytky původních hradů, tvrzí a pevností, které nechal na přelomu 11. a 12. století zbudovat kníže Ivan Kozlov k ochraně důležitých cest a polností, jež byly často napadány z moře i sousedy ze severu. Po knížeti, který je považován za zakladatele prvního černoruského státu, je pojmenován Pik Kozlova nad městem Černogorsk. Na vrcholu nad městem stávala hláska chránící zdejší kraje před nájezdy pirátů. Dnes je tento skalnatý vrch oblíbeným vyhlídkovým místem.

Krátce po 2. světové válce bylo v Severní provincii rozšířeno malé letiště Rudé armády určené pro výcvik parašutistů a postupně zde vznikla letecká základna s rozsáhlým vojenským újezdem, v pohraničních horách se nachází několik bývalých cílových ploch. Vojenské objekty po získání nezávislosti převzala Černoruská armáda.

Navzdory industrializaci a devastaci pobřeží se Severní provincie pyšní nedotčenou divokou přírodou a idylickou zemědělskou krajinou. Vděčí za to zejména hornatému charakteru severovýchodní části země, která nebyla vhodná pro průmyslovou výstavbu ani kolektivní zemědělství.

Pro stále mohutnější průmyslovou výrobu v druhé polovině 20. století přestával stačit nejen přenos elektrické energie vedené po pevnině ze západu, ale i zaostalá infrastruktura štěrkokamenných cest. Každororoční záplavy z tajícího sněhu navíc neustále ohrožovaly železnici na pobřeží, zbudovanou k přepravě nákladů z Černogorsku do průmyslových center. Ta při tom byla jedinou spolehlivou spojnicí při déletrvajících deštích.

Největším městem a správním střediskem černoruské Severní provincie je Černogorsk. Původně jen malá rybářská vesnice se rychle změnila v město, zejména díky intenzivní industrializaci Černoruské Autonomní Republiky, jež začala v 50. letech minulého století. Černogorsk byl vždy hlavně přístavem, kdysi napojeným na obchodní stezky na sever, nyní místem, kudy proudí suroviny do Elekrozavodsku.